Emoce: trocha terminologie

Slovo emoce užíváme přinejmenším ve dvou zásadně odlišných významech. V užším či „přísnějším“ slova smyslu jde o konkrétní emoce jako jsou radost, smutek, hněv, závist či stud.
V širším smyslu může slovo emoce zastřešovat všechny psychické jevy, které mají nějakou citovou relevanci (nálady, afekty, pocity…).

Takže ano, skutečně tady máme množinu, která se jmenuje EMOCE, v níž najdeme různé emoční jevy – a jednomu z nich se také říká EMOCE. O tomto terminologickém problému je třeba vědět – týká se jak odborného jazyka, tak o běžné řeči.

Emoce v širokém smyslu zahrnují prostě veškeré emoční (citové) jevy. Emoce v úzkém slova smyslu jsou například radost nebo smutek. Abych měl radost, musí se stát něco dobrého nebo příjemného. Když prožívám smutek, muselo se stát něco smutného.

Nálada (ve srovnání s emocí v užším smyslu) se může objevit bez zjevné příčiny, kterou by bylo možné spojit s nějakou konkrétní událostí či konkrétním hodnocením něčeho; nálada bude mít
obecně spíše nízkou intenzitu a může trvat hodiny až dny.

Afekt se v češtině v běžném jazyce nejčastěji používá pro intenzivní krátkodobou emoční reakci; člověk, který jedná v afektu, jaksi není sám sebou, jeho jednání je jakoby ovládáno afektem. V angličtině se však slovo affect užívá většinou spíš v obecnějším významu, podobném významu slova emoce v širším smyslu. Tento anglický význam postupně proniká i do češtiny a patrně bude stále častější.

Pocit je většinou chápán jako prožitková komponenta emoce (jak se cítím, když prožívám radost).